Dvojzápas v Atlantě a New Jersey nám vůbec nevyšel...

22.01.2009, 12:00 | Reportáž ze zápasu | redakce

Velikost textu

Máme za sebou dvojzápas v Atlantě a v New Jersey, po němž už následuje v Montrealu velice očekávaný „Zápas hvězd NHL“, který se uskuteční během víkendu 24.-25.1. Ale čtveřice hráčů Habs, která se v něm objeví v zahajovací formaci, si do něj určitě z posledních zápasů nepřiveze nijak pěkné vzpomínky. Oba zápasy jsme totiž prohráli a zvláště v případě souboje s Atlantou to byly body naprosto zbytečně ztracené.

Co k zápasu v Atlantě říct? První třetinu jsme hráli hrozně vlažně, nechávali jsme hodně volného prostoru pro domácí útočníky v našem obranném pásmu a když nepodržel ani Halák (podle mě oba góly mohl v klidu mít, hlavně ten první jde rozhodně na jeho vrub), nebylo divu, že třetina skončila 2-0. Do druhé jsme nastoupili o malinko aktivněji, ale paradoxně jsme dostali třetí gól, u kterého mě trochu zarazilo, že si Habs nevyžádali videorozhodčího, protože útočící hráč jasně atakoval Haláka v brankovišti. Hned nato přišla přesilovka za ostrý faul Valábika na A.Kosticyna, bohužel jen dvouminutová (pro mě dost nepochopitelné, když si vzpomenu na pětiminutový trest pro A.Kosticyna za zdaleka ne tak nebezpečný zákrok v Bostonu), kterou jsme rychle využili dorážkou Paciorettyho, který se rychle orientoval na hranici brankoviště. Když jsme za nějakou chvíli snížili hodně šťastným gólem Begina (podle mě na hranici regulérnosti), vypadalo to, že zápas ještě otočíme. Hlavně poslední část byla jasně v naší režii, od začátku jsme na domácí vlítli a měli jsme minimálně čtyři gólovky, ale Lehtonen chytal dobře a hráči Habs měli v tomhle zápase hodně vychýlenou mušku. A tak zákonitě přišel trest na druhé straně, kdy jsme prakticky z ničeho dostali taktéž pro domácí hodně šťastný gól. To byl asi zlomový moment, po něm jsme sice ještě nějaké náznaky měli, ale nebylo to nic závratného. Laxním přístupem v první polovině zápasu jsme tak zbytečně přišli o dva body, které byly víc než na dosah. Jedinou potěšující zprávou je, že Carey Price se vrátil na led, když vystřídal po třetím gólu dost nejistého Haláka. A nevedl si špatně.

Jestliže v Atlantě se body celkem očekávaly a prohra byla zklamáním, následující zápas v New Jersey mohl pro nás přinést jen a jen překvapení v podobě bodového importu a to vzhledem k naší nelichotivé bilanci s tímto soupeřem. Na Devils prostě zahrát neumíme a bohužel jsme to potvrdili i tentokrát. Přitom jsme vůbec nezačali špatně, první třetina byla rozhodně o moc lepší než ta v Atlantě. Ale ta naše koncovka je v posledních zápasech hodně mizerná a tak není divu, že jsme opět první inkasovali my. Navíc to bylo hned po skončení naší přesilovky, která byla zahraná celkem dobře, až tedy na to zakončení, kdy si naši obránce vůbec nepohlídali Martina, vracejícího se z trestné lavice, a ten už si s milimetrovým pasem od Eliáše dokázal poradit. S jednobrankovým mankem jsme vstupovali i do druhé části, která vypadala dost podobně jako ta první – vyrovnaná partie, gólů však dali více domácí. Nejprve jsme dostali dost nešťastný gól, když puk odražený od tyčky si sám Price, ve snaze zabránit mu v cestě do branky, srazil za svá záda... Ani tato branka nás ale nesrazila do kolen a naše snaha došla konečně naplnění ve čtrnácté minutě – kombinaci Koivu s D´Agostinim zakončil pohotovou dorážkou sváteční střelec Josh Gorges. Gól vlil do žil hráčů Canadiens novou sílu a najednou domácí nevěděli, kam ve své obranné třetině dřív skočit. Co to ale bylo platné, když místo vyrovnání přišel třetí gól v naší síti po pěkné střele Oduyay. K dovršení naší smůly jsme si hned na začátku poslední třetiny dali „vlastence“, když se S.Kosticyn snažil zablokovat přihrávku Pariseho před naší branku tak nešťastně, že puk skončil mezi Priceovými betony. Když se daří, tak se daří... Už jen labutí písní bylo snížení D´Agostinim v přesilové hře, také trochu se štěstím. Minutu a půl před koncem jsme ještě dostali jedinečnou příležitost ke zkorigování nebo případnému srovnání skóre – na dvě minuty šel ven Shanahan a gólman Price navíc přepustil své místo šestému hráči do pole. Přesilovku jsme ale zahráli naprosto tragicky a bez důrazu, čehož v pohodě využil Eliáš ke vstřelení jistícího gólu.

Nevím, jestli se nám ještě někdy podaří Devils porazit a ani nechci pomyslet na možnost, že bychom při předpokládaném postupu do play-off narazili hned v prvním kole právě na ně – ještě před včerejším zápasem tomu postavení v tabulce třeba přesně odpovídalo... A tak asi jediným světlým momentem zápasu byl návrat Saku Koivu do základní sestavy po zranění – nastupoval v útoku s mladíky Stewartem a D´Agostinim. Teď na tyto dva zápasy honem rychle zapomenout, užít si ASG a pak na Floridě zabodovat minimálně v jednom zápase!

Diskuse

Přidat nový příspěvek

23.01.2009 12:00 | reagovat

formes | martin.formanek@gmail.com

Škoda zápasu s Atlantou. Rozhodně nebyla lepším týmem. Prohráli jsme si to jen a jen sami. Ale na tyhle zbytečné ztráty jsem si celkem už zvykl. Naštěstí to chlapi vynahradí vítězstvím na silnými protivníky. To bohužel neplatí o Jersey z kterého máme jakýsi komplex a prostě na něj neumíme. Price a Koivu jsou zpět, doufám že brzo i Alex a Chris. Po All star to pořádně rozjedeme !!! GO HABS

Související zápas

21.01.2009