Těžký dvojzápas jsme zvládli nakonec se ctí

22.11.2009, 10:48 | Reportáž ze zápasu | Míra Vyskočil

Velikost textu

Kdyby mi po mdlých výkonech a poslední hodně upracované domácí výhře nad Carolinou někdo řekl, že z následujícího těžkého "dvojboje" Washington/Detroit vytěžíme tři body, považoval bych v lepším případě za snílka, v horším za blázna... Nicméně, stalo se!

V pátek na ledě aktuálně nejlepšího týmu Východní konference, Washingtonu Capitals, se nám dávaly pramalé šance a spíš bylo přáním mnoha fanoušků, abychom vyšli z tohoto souboje se ctí a neodvezli si nějaký výprask. Avšak zápas jsme začali nebojácně a víc jak polovinu třetiny jsme byli lepším mužstvem a na domácích bylo vidět, že jsou zaskočeni. Pak jsme jim ale pomohli k prvnímu gólu, konkrétně poslední dobou značně chybující Bergeron, a rázem se karta obrátila. Hlavně přesilovka v závěru třetina, to bylo hotové peklo. Naštěstí jsme vše přestáli bez pohromy, jen Hamrlík se jednou "podíval" na soupeřovu střídačku po jednom z tvrdších zákroků domácích...

Také v nástupu do prostřední části se domácí pokoušeli o tlak, ale vytěžili z něj jen nastřelenou tyčku. A tak udeřilo na druhé straně - z nenápadné akce jsme dokázali po Hamrlíkově nahození a Moenově šikovné teči srovnat. O necelé tři minuty později už jsme vedli! Druhý útok dokonale využil toho, že jeden z domácích hráčů zlomil hokejku a roztočil v útočném pásmu kolotoč přihrávek, z kterého nakonec po ose Pacioretty-Kosticyn vytěžil jeho vedoucí Tomáš Plekanec svůj pátý gól v sezóně. Tenhle útok patřil jasně k nejlepším po celý zápas a hlavně Pacioretty hrál velice dobže dopředu i dozadu a dokázal se dobře s Plekym a lepšícím se Kosticynem zapojovat do kombinace. Vedení jsme si do konce třetiny pohlídali.

Třetí třetina překvapivě nezačala žádným drtivým tlakem domácích a tak jsme se mohli propracovat k překvapivému dvougólovému vedení. To přišlo v 13.minutě v přesilové hře, kdy náš nejlepší hráč Plekanec zachoval u mantinelu chladnou hlavu, ze zdánlivě ztracené situace přihrál na modrou Marovi, ten nabil Cammallerimu, jehož tvrdá rána skončila za Neuvirthem - 1-3. Velikou šanci na definitivní pojistku měl Pacioretty po ideální přihrávce Kosticyna, ale netrefil poloodkrytou branku... Ovšem domácí to nevzdali a poslední tříminutovka byla z jejich strany téměř zdrcující. Nejprve dokázali snížit na rozdíl jednoho gólu, kdy střelce trochu ležérně hlídal Pleky. A dvě minuty před koncem opět po kiksu Bergerona musel situaci "hasit" faulem Lapierre, takže jsme domácím vysloveně darovali přesilovku, navíc umocněnou odvolaným brankářem. Výborný Price a celá naše obrana byli v ohni střel a vyrovnání doslova viselo na vlásku. S velikým štěstím, kdy domácí 20 sekund před koncem trefili tyč, jsme ale velice cenné vítězství uhájili a domů si tak odvezli důležité a nečekané dva body.

Travis Moen To bylo určitě velkým povzbuzením před sobotním domácím zápasem s věhlasným soupeřem a členem "Original Six", Detroitem Red Wings. Ovšem z Washingtonu jsme si nepřivezli jen dva body, ale také další dva zraněné hráče - Gomeze a Moena! To byla další rána do už tak zdecimovaného kádru. Naštěstí alespoň Moen byl do zápasu k dispozici.

Nastoupili jsme v retro dresech modré barvy a tak nějak můžeme říct, že ta nám vzala tu jiskru a šťávu z předchozího utkání. začátek sice celkem slibný, ale pak "zaúřadoval" Laraque a rázem bylo všechno jinak. Nejprve totiž zasáhl hokejkou do obličeje jednoho z protihráčů, za což vyfasoval čtyři minuty, aby následně v poskytnuté výhodě stačil "zlikvidovat" Kronwalla, za což dostal další dvě minuty navíc! Téměř čtyři minuty jsme odolávali, pak se však se štěstím trefil od modré Stuart. Aby toho nebylo málo, šel chvíli nato "za katr" i Mara a hosté přesilovku 5 na 3 opět využili. To však stále nebylo všechno! Sotva jsme se dostali do plného počtu, šel ven Moen za vymyšlený faul a vzápětí ho následoval O´Byrne... Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl hrát jedno mužstvo oslabení téměř devět minut v kuse a z toho ještě skoro čtyři minuty v 5 proti 3... Dostat nyní třetí gól, bylo by asi definitivně po zápase. Naštěstí jsme už tohle přežili a v samém závěru jsme možnost přesilovky konečně dostali i my.

Ta se přenesla i do druhé části, ale zahráli jsme jí vyloženě špatně. Vůbec celá druhá třetina toho moc nenabídla, snad jen na naší straně stály za zmínku šance Kosticyna a poté Cammalleriho. Vypadalo to, že v poklidném tempu si Detroit náskok z první třetiny dotáhne až do konce.

Třetí třetina však začala "zhurta" - už po 9 sekundách se po přiťuknutí Kosticyna prosadil přesnou ranou švihem Cammalleri a zase bylo o co hrát. Nově složený útok pro poslední třetinu Cammalleri-Plekanec-Kosticyn se rozehrál a v deváté minutě se dočkal odměny. Po kombinaci celé trojky v pořadí Plekanec - Kosticyn - Cammalleri posledně jmenovaný rozvlnil síť za Howardem podruhé - srovnáno! No, tak to by po druhé třetině čekal málokdo. Do konce základní hrací doby se objevilo na každé straně ještě pár náznaků šancí, ale nic velkého. Zápas prostě jasně a zřetelně směřoval do prodloužení, tedy letos naší parádní disciplíny... Ovšem to bylo hodně opatrné a nejspíš se jen čekalo na nájezdy. no a tam nás poprvé v sezóně štěstí opustilo, možná i kvůli tomu, že dva z našich stálých exekutorů, Gomez a Gionta, chyběli. Cammalleri se svou obvyklou střelou neuspěl, Pleky trefil tyč... Na druhé straně Dacjuk i Zetterberg zkušeně proměnili a narodila se tak naše první letošní prohra v nájezdech.

I tak můžeme být s bodem vcelku spokojeni, po takovém hrůzném začátku je to skoro jako výhra...

EDIT: TADY je pár fotek od kamarádky z návštěvy Bell Centre na zápase s Detroitem.

Diskuse

Přidat nový příspěvek

26.11.2009 04:00 | reagovat

23.01.25	4:2	report
21.12.24	5:1	report
20.12.24	3:4
16.04.24	4:5n	report
15.04.24	5:4p	report