• Tým
  1. Soupiska
  2. Marodka
  3. Přestupy
  4. Realizační tým
  5. Bývalí hráči
• Zápasy
  1. Sezóna
  2. Přípravné zápasy
  3. Tabulka
  4. Rozpis utkání
  5. Bell centre
• Statistiky
  1. Základní část
  2. Play-off
• Historie
  1. Historie klubu
  2. Stanley Cup
  3. Legendy
  4. Kapitáni
  5. Rekordy
  6. Trofeje klubu
  7. Arény
  8. Trenéři
  9. Generální manažeři
  10. Montreal
  11. Vyřazená čísla
• Farma
  1. Sestava
  2. Město St. John´s
  3. Mile One Centre
  4. St. John´s IceCaps
  5. Realizační tým
  6. Archiv článků
• Fanclub
  1. Registrace
  2. Přehled členů fanclubu
  3. Pravidla členství
  4. Historie fanclubu
  5. Srazy s Tomášem Plekancem
  6. "Byli tam"
  7. Nejlepší pětka sezony
  8. Nejlepší hráč sezony
• Multimedia
  1. Fotogalerie
  2. Video
  3. Facebook
  4. Archiv článků
  5. Dotazovna
  6. Youppi
  7. Wallpapers
  8. Redakce
  9. Zajímavé odkazy
  10. RSS
• Eshop
  1.  

Montrealští novináři smutní. Nestihli se rozloučit s oblíbeným Špačkem

Na ledě v tréninkovém centru v Brossardu bylo ještě dost hráčů, když už se pro novináře otevřely dveře do kabiny. Žurnalisté vešli do místnosti a byli a po chvíli byli hodně překvapení. Místo vedle Petera Budaje bylo naprosto prázdné, vyklizené, opuštěné. Ta kóje patřila Jaroslavu Špačkovi. Přesně před tímto místem se Špaček s novináři bavil o minulých zápasech, o spoluhráčích a zdravotních trablech. V pátek tam bylo jen prázdno.

Pryč byla Špačkova jmenovka, místo toho bylo vedle loga týmu prázdno. „Bylo to, jako kdyby těch jeho 145 zápasů za Montreal ani neexistovalo," napsal list Montreal Gazette. Trochu zvláštní, ale nic se s tím nenadělá. Takhle to dnes chodí v profesionálním hokeji - když odcházíte, jste neviditelní. Je to akce okamžitá a naprosto úplná. I otrlé novinářské bardy v tu chvíli přepadla jistá dávka nostalgie. „Špaček bude bolestně postrádán v této šatně, kde byl v nádherné přítomnosti za silného vůdce a skvělého spoluhráče," pokračuje autor článku Dave Stubbs. Nejen on si českého dobráka oblíbil a bude mu chybět.

O půl hodiny dříve, prostřednictvím oddělení komunikace Habs, mu bylo oznámeno, že o svém trejdu do Caroliny, který se uzavřel jen pár chvil předtím, nebude mít jakoukoli možnost diskutovat s médii, protože není čas. Špágr si kvapem sbalil věci a spěchal na letiště, aby chytil spoj do Winnipegu, kde jeho nový tým v pátek hrál. První známka toho, že něco není v pořádku, byla novináři zaznamenána už při pohledu na led, když tam Špaček chyběl. Ale tohle nikdo nečekal.

Statný bek, který vynechal dvanáct zápasů se zraněním horní části těla, tento týden už bruslil s týmem a dokonce se nechal slyšet, že v sobotu nejspíše nastoupí proti New Jersey. Ostatní hráči Montrealu se o obchodu dozvěděli jen pár minut před začátkem tréninku a měli tak jen pár okamžiků na rozloučení s velmi populárním spoluhráčem. „Tohle je ta těžší stránka této práce. Ztratit kamaráda a výborného spoluhráče, který odchází do jiného týmu," pokrčil rameny Hal Gill.

„Nikdy nechcete přijít o spoluhráče. Začínáte s nějakou skupinou a chcete s tou skupinou vyhrát. Ale tohle je prostě součást hokejového byznysu. Když nevyhráváte, něco se stane, třeba nějaký trejd, lidé dostávají padáky," pokračoval Gill. Na Špačka bude vzpomínat dlouho. „Neexistuje tu nikdo další jako Spatcho. Je to člověk, který když přijde do místnosti, tak se zvedne nálada. I proto jsme si ho cenili."

Další obránce P.K. Subban ztratil také trochu učitele, hokejového mentora. „Neztratili jsme jen dobrého hráče, ztratili jsme především skvělého spoluhráče. Byl to úžasný člověk a já jsem s ním rád hrál. Byl to veterán, který na nás mladé přenášel své zkušenosti. Popřál jsem mu jen to nejlepší a dal jsem mu najevo, že jsem mu vděčný za jeho rady, které mi předal jakožto úplnému bažantovi. V životě si na něj každý jistě vzpomene. Spatchoman tu teď bude chybět," vyjádřil se Subban.

„Je vždycky smutné vidět, když se stane nějaký trejd. Jardu měli všichni v kabině opravdu rádi. Byl mezi kluky moc rád. Každý je z jeho přestupu smutný, ale takový je hokejový život," říká Tomáš Plekanec. V kabině o jednoho českého kumpána přišel, ale vzápětí dorazil další. Trenér Jacques Martin řekl, že Jaroslav Špaček byl prostředkem pro získání hráče pro přesilovky.

Vzpomínka montrealského novináře Davea Stubbse:

Poprvé jsem s ním seděl před dvěma lety v Brossardu a vytvářel jeho profil po příletu do Montrealu. Tehdy mi říkal, že se doslova dmul pýchou, když vyhrál zlato na olympiádě v Naganu. Ve finále Češi porazili Rusy, zemi, která předtím mnoho let pomáhala udržovat v jeho domovině komunistickou vládu. Mluvil o svých bruslích, které dostal v šesti letech. Do patnácti nevěděl nic o NHL. Když prý na podzim roku 1998 přiletěl na Floridu, uměl anglicky tak možná pozdravit. S Montrealem podepsal tříletou smlouvu. Využil tak možnost zapuštění kořenů pro sebe, manželku a dva malé syny. Za ty poslední dvě sezony a něco jsme spolu mluvili opravdu hodněkrát. Často jsem k němu šel, i když v zápasu nezářil, chtěl jsem si s ním popovídat.

Dovětek redakce:

Tohle se v hokejovém světě děje každý den. Hráč odejde z jednoho klubu, zamíří do jiného. Za něj přijde někdo jiný. Za tu dobu, co referuji na těchto stránkách o Canadiens už organizaci opustilo mnoho hráčů a mnoho jich přišlo. Ještě nikdy jsem však nečetla nic tak srdceryvného, jako napsal Dave Stubbs. A nebyl to zdaleka jen on, kdo litoval Špačkova odchodu. Přiznávám, že ten zkušený obránce mi spíš připadal trochu jako beznákladový chlapík, možná spíše se s klonem k morousovství. Jak je však vidět v mnoha článcích zámořských, rozumějte montrealských, novinářů, málokterý odchod je takhle zatahal za city. Musel to tedy být bezva člověk. Já mu děkuji za to, co v posledních letech udělal v barvách Habs. Jardo, tohle asi nečteš, ale přesto: hodně štěstí ve městě plném dubových lesů.

Diskuse

13.12.2011 13:11 | reagovat

aa | a@centrum.cz

velmi zajímavé zápasy

http://gase.iprostor.cz/

 

12.12.2011 17:38 | reagovat

Parda71 | francek.mail@seznam.cz

Tohle na mě taky teda udělalo dojem! Nečekal bych, že Špágr byl takhle oblíbený. Je škoda, že odešel. Já byl vždycky jeho zastáncem. Má 37, ale stačí se podívat na jeho hru letos. Samá skvělá práce, byl v plusu, zkrátka byl pořád hodně platný. Na druhou stranu problém s PP se musel řešit, tak byl zrovna on oběť. Tak Jardo děkujeme a ať se daří!