Howie Morenz

Ten první

Morenz byl často označován jako první hokejová superstar, která si dokázala kolem sebe obvázat davy fanoušků. Díky své elegantní rychlosti se mu přezdívalo „Mitchellův meteor". Ačkoliv začínal nejprve v obraně, později jej většina jeho trenérů vystavěla ofenzivním prvkům ve hře. Zřejmě věděli, co dělali, protože podle měření byl rodák z jihozápadního Ontaria nejrychlejší v lize.

Morenzova rodina se však v květnu roku 1917 přestěhovala do Stratfordu, kde začal Howie rozvíjet svůj unikátní talent v týmu tamních Midgets. Trenéři postavili budoucí hvězdu do řady s Frankem Carsonem a Morenz v zápase proti Prestonu (1919-20) podal oslnivý výkon. Další zajímavostí bylo, že ve hře proti Kitchener se postavil naproti budoucímu spoluhráčovi Georgu Hainsworthovi, jenž byl později také uveden do Síně slávy.

Jenomže Morenzův talent nemohl dlouho zůstat bez povšimnutí týmů z NHL. Po řadě úspěchů v amatérské kariéře skončila amatérská kariéra v roce 1923, kdy Morenz odmítl javorové listy z Toronta a po dohodě s rodinou zamířil do Montrealu. Jeho první sezona v dresu Habs byla vskutku vynikající. Před rokem ještě amatér se totiž teď radoval ze Stanley Cupu. Během let strávených v Québecku postupně stoupal první desítkou kanadského bodování, v němž kraloval poprvé v sezoně 1927/1928. Kromě Art Ross Trophy bral i Hart Trophy. Ve vývoji následujících let stále Morenz více vynikal ve světě NHL a nakonec vše završila jeho nominace do vůbec prvního All-Stars týmu.

Jenomže jako každý z nás čas od času potřebujeme změnu a tento pud vycítil v roce 1934 i Morenz. Po jedenáctiletém vztahu s Montrealem se rozhodl odejít do Chicaga, týmu, jenž nakonec ukončil jeho kariéru a prakticky i život. Ve druhé sezoně v dresu Blackhawks a v té následující, už v dresu Rangers se do play-off nepodíval a naposledy tedy gól ve své milované části sezony vsítil roku 1934.

Říká se všude dobře, doma nejlépe. Po dlouhé kariéře v NHL se Morenz jako dobrý holub vracel do svého hnízdečka. Život jednoho z nejtvrdších střelců které kdy NHL měla vyhasl hned po svitu naděje. 28. ledna 1937 přichází Morenz v souboji u branky s Earlem Sibertem k čtyřnásobné zlomenině nohy.

Je hospitalizován a do nemocnice mu přátelé nosí úsměvy a také alkohol. Morenz slibuje, že se k hokeji jednou vrátí. Jenomže tyto optimistické prognózy nikdy za své nevzaly, telefonáty byly kratší a kratší, navíc mohl Morenz komunikovat jen s rodinou. Doktor Canadiens Hector Forgues při kontrole objevil krevní sraženiny v Morenzově noze. Operace je naplánována na onen osudný den.

Howie si jde po večeři odpočinout a chystá se ke spánku. Jeho obličej však náhle vybledne a sestřička poznává, že něco není v pořádku. Pokusí se jej oživit, jenomže je už pozdě. Howie Morenz ve věku pouhých 34 let umírá na embolii!

Nejlepší hokejista první poloviny 20. století odchází s bilancí 555 zápasů a 273 branek, více než dvanáctiletého přátelství s Canadiens a je pohřben na hřbitově Mount Royal v Montrealu.

3. listopadu 1937 pak přední hvězdy NHL pro Morenzovu rodinu sehrají charitativní zápas. Canadiens v něm podlehnou kombinovanému týmu Montrealu Maroons (složeni z hokejistů Bostonu, Chicaga, Detroitu, Rangers, Islanders a Toronta) 5:6.

Největší pocty se pak centrovi, jenž dokonce i přes masky lámal nosy, dostalo v roce 1945, kdy byl jako první hokejista z Montrealu uveden do Síně Slávy.

Odešel tedy jeden z nejlepších hokejistů, který kdy spatřil světlo světa. A odešel pro jeden hloupý, leč tvrdý souboj.