• Tým
  1. Soupiska
  2. Marodka
  3. Přestupy
  4. Realizační tým
  5. Bývalí hráči
• Zápasy
  1. Sezóna
  2. Přípravné zápasy
  3. Tabulka
  4. Rozpis utkání
  5. Bell centre
• Statistiky
  1. Základní část
  2. Play-off
• Historie
  1. Historie klubu
  2. Stanley Cup
  3. Legendy
  4. Kapitáni
  5. Rekordy
  6. Trofeje klubu
  7. Arény
  8. Trenéři
  9. Generální manažeři
  10. Montreal
  11. Vyřazená čísla
• Farma
  1. Sestava
  2. Město St. John´s
  3. Mile One Centre
  4. St. John´s IceCaps
  5. Realizační tým
  6. Archiv článků
• Fanclub
  1. Registrace
  2. Přehled členů fanclubu
  3. Pravidla členství
  4. Historie fanclubu
  5. Srazy s Tomášem Plekancem
  6. "Byli tam"
  7. Nejlepší pětka sezony
  8. Nejlepší hráč sezony
• Multimedia
  1. Fotogalerie
  2. Video
  3. Facebook
  4. Archiv článků
  5. Dotazovna
  6. Youppi
  7. Wallpapers
  8. Redakce
  9. Zajímavé odkazy
  10. RSS
• Eshop
  1.  

1. setkání s Tomášem Plekancem (30.7.2008)

Panečku, to vám byl den. Na středu, 30. července 2008, budu vzpomínat hodně, ale opravdu hóóódně dlouho. Nejspíš na ní vlastně ani nikdy nezapomenu.

Ráno jsem se vydala do centra Litvínova, kvůli objednání nového telefonu a přesně v pravé poledne jsem se patřičně vyzbrojená vydala na naše malé nádražíčko. Zajímal mě autobus směřující ku Praze. Jak jsem již zmínila, můj batoh byl skutečně vyzbrojen. Ale nečekejte samopal nebo klasickou devítku. Jednalo se o tužku, foťák a hlavně o vytištěný plakát Tomáše Plekance. Ano, on hrál ve středu hlavní roli.

Malá skupinka lidí se měla setkat s hráčem Montrealu Canadiens v centru naší metropole. Celé setkání dokázal zorganizovat Míra Vyskočil, za což mu tímto prostřednictvím ještě jednou moc děkuji. Já jsem dostala pozvání od Martina Formánka, kterému taky musím velmi poděkovat. Kluci z Habsczech.com na mě zkrátka nezapomněli a já poprvé v životě na vlastní oči viděla svého nejoblíbenějšího hokejistu.

Ani mi nevadila úmorná cesta v busu, kde snad vládlo absolutní vakuum. V Praze jsem splnila, sice po dlouhé době, úkol najít Martina s Mírou a pak už stačilo jen pár kroků. Na zahrádce jedné z restaurací seděl nenápadný pohledný mladík. Už z dálky jsem ho poznala, aby taky ne, vždyť zdobí, coby wallpaper, pozadí mého notebooku. Společnost mu zatím dělal český novinář, jenž je přes celou sezónu za mořem, komentuje zápasy a zásobuje naše zpravodajství záběry ze zákulisí nejlepší ligy na světě. Nesměle jsme se představili a přisedli. Tomáš podotknul, abychom mu všichni tykali a my jsme vymýšleli v hlavách dotazy na útočníka se čtrnáctkou na dresu. Doma vás jich napadne spousta, ale když sedíte tváří v tvář, jde to jen ztěžka.

Netrvalo dlouho a přidal se k nám ještě jeden komentátor zámořských mačů a další dva velcí fanoušci celí odění do oblečení se znakem Habs. Ti se dokonce v uplynulé sezóně podívali přímo do Montrealu. Tomáš jim zajistil i vstup do šaten, a tak se mohli třeba vyfotit s takovými persónami, jakými jsou Petr Sýkora ne Jevgenij Malkin. Za to Plekymu poděkovali velkým obrazem, který mu slavnostně předali po svém příchodu. To neušlo ani kolemjdoucím, ovšem nikdo se neodvážil promluvit. Dobře jsem ale viděla, jak lidé chodili a po očku sledovali zejména jednu osobu z naší společnosti.

Začalo se tedy diskutovat o něco více a ostych postupně upadal. Tomáš vyprávěl o Montrealu, o spoluhráčích. Dozvěděli jsme se i to, že zůstane na předávání Zlaté hokejky, kde stálo jeho jméno v polovině hlasování na prvním místě. Já jsem potom rozjela menší autogramiádu a focení. S přibývajícími minutami se nachyloval i můj čas. Přeci jen mě zase čekala dvouhodinová cesta zpátky do Litvínova. Opět bylo v autobusu naprosto nedýchatelno. Oči se mi klížily, ale stačila jsem pozorovat i vyschlá pole a na nich pracující zemědělce. Něco málo přes čtyři hodiny na cestách, a jen jedna a půl strávená v Praze. Všechno se to ale vyplatilo. Poznala jsem, že fandím správným lidem, kterým záleží i na fanoušcích a klidně si ze svého programu utrhnou celé odpoledne a jedou si pokecat se svými příznivci. Takových známých osobností moc není, ale Tomáš Plekanec mezi ně určitě patří.

Už musím končit, jdu si na zeď pověsit jeden z podepsaných plakátů, které dovezl Tomáš spolu s tričkem Montrealu Canadiens.

Fotografie z akce

archiv článků celá tabulka