Střevní chřipka se podepsala na dvojzápasovém výpadku.

07.01.2007, 12:00 | Reportáž ze zápasu | redakce

Velikost textu

Sheldon <a href= Souray vyrovnal svým jedenáctým přesilovkovým gólem týmový rekord." alt="Sheldon Souray vyrovnal svým jedenáctým přesilovkovým gólem týmový rekord." src="http://www.canadiens.com/_static/webUpload/news/5525_1.jpg" />Když jsem se po zápase ve Washingtonu chystal napsat pár řádků o tom debaklu, přemýšlel jsem, jak správně popsat tu výsledkovou "houpačku" v novém roce. Nakonec jsem se k tomu nedostal a možná je to dobře, protože až včera těsně před domácím zápasem s Rangers jsem se dověděl, že kabinu Canadiens postihla už před střetnutím s Capitals střevní chřipka, která zabránila nebo značně zkomplikovala některým borcům podat optimální výkon. Teď už je pro mě trochu pochopitelnější ten jakýsi nezájem o hru třeba v případě Riveta při pátém gólu Washingtonu, kdy jakoby vůbec nechtěl Semina dojíždět. Takže jsem nakonec rád, že jsem tu kritiku tady nevypustil a musím říct, že i přes včerejší další prohru s Rangers ani tentokrát nijak plísnit hráče Habs nemohu - vždyť ani nevím, jak na tom zdravotně ten který nastoupivší hráč byl. S přihlédnutím k tomuto faktu naopak musím spíš smeknout pomyslný klobouk před bojovností, s jakou se oslabená sestava Habs, sice nakonec neúspěšně, popasovala s včerejším soupeřem.

Takže z původně zmiňovaných šesti domácích hráčů, kteří měli před zápasem zdravotní problémy, nakonec chyběli "jen" tři, ale to slůvko jen není v tomto případě tak úplně na místě, protože jedním z těch hráčů byl náš kapitán Saku Koivu, což je, myslím, oslabení pro mužstvo snad největší. Dalšími dvěma hráči byli Latendresse a Murray, k nim musíme samozřejmě připočítat dlouhodobě zraněného Begina a aby toho nebylo málo, v průběhu druhé třetiny odstoupil po nastřeleném puku do obličeje Radek Bonk... Takto zdecimovaná sestava tedy potřebovala doplnit, a proto kouč Carbonneau povolal z farmy útočníky Lapierra a debutanta Grabovského, kterého hned hodil do jámy lvové - do centra druhého útoku mezi Kovaljova a Samsonova! Jak asi správně většina z vás tuší, znamenalo to jedno jediné a to, že Tomáš Plekanec hrál prvního centra mezi Higginsem a Ryderem. Zajímavou sestavu dokresloval čtvrtý útok, kde hráli dva obránci Dandenault a Streit společně s Lapierrem. A tak v obvyklém složení zůstal až do inkriminovaného nepříjemného okamžiku Bonka jen třetí útok. Do obrany se po delší době postavil Niinimaa.

Už poměr střel naznačuje, že Rangers byli po většinu zápasu aktivnější a nejmarkantnější to bylo asi v první části, kdy jsme se zmohli na pouhé tři pokusy na branku... Proto skóre 0:1 bylo pro nás celkem milosrdné. Druhá třetina začala ve stejném duchu a když Straka v přesilovce zvýšil na 0:2, vypadalo to na celkem jasný zápas. Ovšem domácí posadila do sedla v polovině třetiny také přesilová hra, před níž rozhodčí při ponechané výhodě neuznal podle mě regulérní gól Grabovskému, který si, mimochodem, vedl po počáteční nervozitě velice dobře a ukázal párkrát svou výbornou techniku. Ale zpátky k přesilovce - v té už se naprosto regulérně a nechytatelně trefil od modré Mark Streit - 1:2. Přesilovky vůbec v tomto zápase hrály důležitou roli - z celkových sedmi gólů jich hned pět padlo v početní výhodě! Patřila k nim i naše vyrovnávací branka, o kterou se po spolupráci se Samsonovem zasloužil opět dobře hrající Tomáš Plekanec - 2:2. Za tohoto stavu se nastupovalo do třetí části, kdy už hostům nastálo chyběla jejich největší hvězda Jaromír Jágr, který si údajně lehce poranil třísla. To však Rangers moc nevadilo, aspoň soudě podle jejich hry, a hned v úvodu posledního dějství proměnili další přesilovku, když ranou od modré vše propálil Rozsíval - 2:3. Habs to na chvíli vyvedlo z rovnováhy, ale naštěstí ne nadlouho. Posledním gólem v početní výhodě v tomto zápase se prezentoval letošní specialista mezi obránci NHL na tuto činnost - Sheldon Souray, který si nejprve první střelou "narazil" o bránícího hráče, aby opakovanou bombou z voleje nedal Lundgvistovi nejmenší šanci - opět srovnáno 3:3. Doufal jsem, že tenhle výsledek dokážeme udržet do konce normální hrací doby, protože za daného stavu by to pro nás byl úspěch. Bohužel, přišla opět téměř stejná chyba obránců jako při prvním gólu hostí, kdy lehkovážně sledovali nahozený kotouč skoro přes celé kluziště, který by se při jejich doteku pískal jako zakázané uvolnění. Nestalo se ale tak a pro kotouč si v klidu dojel Shanahan, dal zpátky do tandemu Cullenovi a ten dost podobnou střelou jako při své první brance opět nedal Aebischerovi šanci - 3:4. Tentokrát už jsme odpovědět nedokázali, bylo vidět, že síly už trochu chybí a tak jsme letos podruhé ztratili dva zápasy po sobě.

Nechci být špatným prorokem, ale pokud se nějakým zázračným způsobem nezlepší zdravotní stav některých hráčů (hlavně pak Koiva), máme dnes proti New Jersey dost bledé vyhlídky na úspěch. Ale rád bych se mýlil...