Bouřlivé Bell Centre se výhry opět nedočkalo

05.05.2010, 12:59 | Reportáž ze zápasu | Vít Klimeš

Velikost textu

Všichni plní napětí čekali co nabídne zápas číslo 3. Domácí stále postrádali Markova (vypadá to na konec sezony) i Špačka (záhadná nemoc už vytáčí nejednoho fanouška, zvláště, když nejsou poskytovány žádné informace). Naopak na druhé straně Staal už bruslil, avšak veterán Guerin se v zápase neobjevil. Klučina nám „zapálil" led a aréna si zapěla hymnu a šlo se na věc.

Oba týmy začali zhurta, nicméně jistá nervozita byla znát. To se projevilo na frekvenci střel, které dlouho nepřicházely. Naopak tvrdých hitů si fanoušci užili dosyta, namátkou Moore za brankou hostí přišpendlil jednoho Tučňáka, nedlouho poté se poškorpil Lapierre s Kunitzem. Subban hrál opět s velkým přehledem (oklamání Malkina bylo ukázkové) a užíval si každé střídání. Naše neúplná 4. lajna si na sobě vynutila faul a poslala Goligoskiho na 2 minuty. Přesilovkové komando zatápělo hostujícím hráčům, ale nakonec chyběl větší klid v koncovce (Subban opět ukázal svoji výjimečnost, když i přes podklouznutí zachránil útočné pásmo). Ihned po skončení přesilovky se probudili Pens a zamkli nás před Halákem, naštěstí z toho nic vážného nebylo. V rozletu nám zabránilo Lapierre a jeho nešťasné podražení Fleuryho. Oslabení bylo odehráno s velkým přehledem, za vše mluví i Halákovo vyhození přes všechny čáry. Cammelleri dal o sobě vědět úžasnou stahovačkou (pro někoho záblesk geniality, pro jiného náhoda) naneštěstí v rozhodující chvíli minul branku. Ještě před sirénou Lapierre zacinkal na břevno po Fleuryho zásahu. 1. třetině jsme dominovali, což dokládá i počet střel 7:3 v náš prospěch. Zcela nepochopitelně Martin nepustil Darche na led ani na vteřinu (to se nezměnilo ve zbytku zápasu), takže jsme vlastně hráli na 11 útočníků.

Úvod druhého dějství jakoby kopíroval to první. Rychlá, tvrdá hra bez šancí. V 7. minutě vytrhl Haláka z letargie osamocený Cooke, Jaro však s ledovým klidem chytá. Hosté byli očividně dost nervózní a drobné popichování se stupňovalo. Že si nenecháme nic líbit ukázal Bergeron a opět Lapierre, oslabení opět ubráněno bez větších potíží. Bohužel naší hře chyběla šťáva a postupně získávali hosté znatelnou převahu. Halák se musel opět činit proti střele Goligoskiho. Konec třetiny si Pittsburgh vytvořil velký tlak. Zámek jsme nemohli zlomit, avšak bránili jsme se úspěšně, dokud se do věci nevložili rozhodčí. Za opření rukou Gilla o Crosbyho šel na 2 minuty ven za držení! „Poster boy" Sid využil svojí protekce a po ukončení třetiny sekl Gorgese přes kotníky, načež následovala hromadná strkanice. Malkin si „hrdinsky" vzal na paškál Giontu, Crosbyho dával do latě Gomez. Pens na střely vyhráli 13:3, skóre se ale neměnilo.

Výsměch! Fraška! Rozhodčí nepochopitelně nevyloučili Crosbyho s Malkinem, pouze Letanga a našeho specialistu na oslabení Gorgese. Na lavici byl stále ještě Gill a jak se ukázalo nedlouho poté, mělo to pro nás fatální následky. Pens chvíli míchali pukem v našem pásmu, na modré si vzal slovo Gončar, přesným pasem našel Malkina a ten se z první nemýlil. Jarovi navíc stínil Crosby. Krve by se ve většině fanoušků Habs nedořezal. Tenhle úder nás poslal do velkého útlumu, šance jsem si nevytvářeli (6 minut bez střely), ba i podržet puk nám dělalo problém. A čas neúprosně utíkal. Ve 13. minutě Cammy už skoro zvedal ruce nad hlavu, avšak Fleury byl proti. V 16. minutě jsme dostali dar z nebes v podobě přesilové hry. Bohužel to byla asi nejbídnější přesilovka v letošním play-off. Martin se snažil zachránit situaci oddechovým časem. Šance sice přišly, ale smůla se náš držela dál. Poté mi spadl můj dřevěný kompjůtr a obrazem jsem byl přítomen až na závěrečnou minutu. V ní jsme se odhodlali ke hře bez brankáře. Naše naděje ale definitivně utnul Dupuis.

Zápas byl pohledný pro oko fanouška Habs pouze v úvodu, následně přišel strmý herní sešup, který držel nad vodou mohykán Halák. Vyzdvihnout musím Subbana, jež makal po celý zápas, ale Markov to ještě není. Velkou kaňkou byl výkon rozhodčích, kteří doslova dotlačili hosty k vítězství. Našim střelcům v klíčových okamžicích zvlhnul prach a těch nemnoho šancí bezpečně kryl Fleury. Po tomto matchi jsou jisté 2 věci. Markov je ztráta veliká, kterou i se Subbanem těžko zacelíme. Nadcházející zápas musíme bezpodmínečně urvat, protože co si budeme nalhávat, těžko bychom podruhé otáčeli sérii za stavu 1:3 (mimochodem v celé historii se to podařilo pouze jednou a to Minnesotě v roce 2003 proti Coloradu a Vancouveru).