Sezóna končí, sedmý zápas jsme ztratili v prodloužení...

28.04.2011, 17:13 | Reportáž ze zápasu | Míra Vyskočil

Velikost textu

Tak a máme dobojováno... Napínavá série s Bostonem dospěla až do sedmého, rozhodujícího zápasu, který se odehrál na ledě Bruins. A aby to všechno vygradovalo až na úplné maximum, rozhodovalo se až v prodloužení, takže asi nejeden fanoušek, ať už z tábora Habs či Bruins, byl na hraně nervového kolapsu. Ale přesně tohle dělá vyřazovací boje tak krásným a zajímavým divadlem, bohužel pro některé aktéry s hořkým koncem. A právě mezi ty se po nočním zápase zařadili i hráči Montrealu Canadiens...

K samotnému utkání asi jen ve stručnosti, protože, jak už je na těchto stránkách zvykem, většina jejich navštěvovatelů sleduje souboje Habs „naživo" v noci, samozřejmě v play-off to platí téměř dvojnásobně. A dalším důvodem je trocha nechuti z mé strany, protože zklamání zatím úplně nevyprchalo...

Do zápasu vyjela na naší straně sestava téměř totožná s tou z minulého utkání, jediná změna nastala v obranných řadách, kam se po krátké pauze vrátil Wisniewski a nahradil Maru. Stále chyběl Desharnais a samozřejmě již dlouhodobě známí marodi. A začátek rozhodujícího souboje jsme totálně zaspali, neboť už po necelých šesti minutách jsme po brankách Boychuka a Recchiho prohrávali o dva góly a v tu chvíli to vypadalo na pořádný výprask! Naštěstí si trenér Martin vzal oddechový čas a dá se říct, že to pomohlo. Trochu jsme se zklidnili, srovnali s Bostonem krok a podařilo se i snížit na rozdíl jedné branky. V přesilové hře se v desáté minutě po výborném pasu Hamrlíka trefil nádherně „pod víko" Yannick Weber. Hned bylo vidět, že sebevědomí domácích už není tak pevné a znovu bylo o co hrát. Další naše přesilovka, ani přesilovka Bostonu na stavu do konce třetiny nic nezměnily. Druhá část byla z naší strany asi nejpovedenější, nastoupili jsme do ní úplně jinak než do úvodní a hráli jsme daleko agresivněji a bojovněji. Že Bostonu v téhle sérii totálně odešly hry v početní převaze dokumentovali domácí v šesté minutě, kdy zkušený Recchi nechal ve středním pásmu za sebou puk, toho se zmocnil Tomáš Plekanec, nastartoval své tryskové motory a střelou o tyč nedal Thomasovi šanci. Srovnáno a začínalo se znovu. Řekl bych, že celou prostřední část jsme byli lepším týmem a byli jsme i střelecky aktivnější, obrovskou šanci měl ještě Halpern, který tváří v tvář Thomasovi neuspěl... Skóre jsme do konce třetiny nezměnili ani my, ani Bruins. Závěrečná část normální hrací doby se nesla od počátku v duchu snahy domácích duel rozhodnout. Dostávali nás chvílemi pod tlak a v jednom případě jsme měli obrovský kus štěstí, což byl v téhle sérii dosti sporadický jev... V polovině třetí třetiny se povedlo domácím konečně dosáhnout kýženého gólu a zdálo se, že zápas už si nenechají vzít. Habs však svou snahu o vyrovnání a pokračování boje o rozhodující bod nevzdali. Dost jim v tom už podruhé „pomohl" Bergeron - už v minulém zápasu poslal své mužstvo do tří proti pěti vyhozením puku přes plexi a my pak vsítili rozhodující gól. Tentokrát dvě a půl minuty před koncem zasáhl Wisniewskeho hokejkou do obličeje a nabídl nám tak možnost přesilové hry. A Canadiens si s ní poradili náramně - Pleky křížem útočného pásma našel Subbana, který nechytatelnou bombou do horního růžku nedal Thomasovi šanci! Hala byla najednou úplně němá, až se tomu i sám autor gólu dost divil...:-). Takže potřetí v sérii do prodloužení a nervák pokračoval.
Tam jsme sice, jako ve dvou předchozích případech, začali velice aktivně, ale nic se neujalo, i když puk se v jednu chvíli vyloženě šoural kolem tyče Thomasovy branky... Bohužel, do třetice platilo, že jako poražení jsme odcházeli my, tentokrát už však definitivně - Horton dostal puk na modrou, podle svých slov zavřel oči a vypálil na Priceho, který měl trochu zakrytý výhled. Puk skončil v levém spodním rohu jeho branky a v TD Garden propuklo obrovské nadšení a zároveň asi veliká úleva z toho, že tahle přetěžká série skončila nakonec ve prospěch papírového favorita.

Samozřejmě, že na druhé straně zavládlo veliké zklamání a to jak u hráčů, tak u fanoušků. Zklamání hlavně proto, že jsme sérii začali přímo parádně a měli jsme výhodu dvou domácích zápasů. Zvláště v tom druhém z nich jsme měli soupeře jednoznačně „na lopatě", ale nakonec jsme si nechali vítězství vzít v prodloužení. To samé se dá říct i o pátém zápase, kde jsme sice v normální hrací době převahu neměli, ale prodloužení patřilo jasně nám a jen vynikající Thomas udržel Boston ve hře a umožnil jim tak nakonec zápas získat pro sebe. To byly, podle mého, dva rozhodující momenty této série... I tak ale zaslouží naši hráči velké absolutorium, a to vynikajícím Pricem počínaje a třeba Desharnaisem konče, který do svého zranění hrál opravdu velice dobře. Škoda, že právě zranění nás dostala do situace, kdy někteří hráči téměř neslezli z ledu (Subban, Hamrlík, Wisniewski či Plekanec) a v závěrech některých zápasů to bylo dost cítit. O paní Štěstěně už jsem se zmínil, asi jsme jí něčím urazili nebo jsme si všechnu její přízeň vybrali už v loňském play-off...